“Lengvai / 60 x one minute audio colours of 2kHz sound” reviewed by Freemusic

DvojCD Lengvai / 60 x One Minute Audio Colours of 2kHz Sound je takÅ™ka čistokrevný “hard listening”. Jinými slovy se pÅ™ipravte na to, že Kraptavičiusova sonická minimal vyÅ¡inutost na hranici ultrazvuku made in Lithuania dá vaÅ¡im uším pořádnÄ› zabrat.

Po dvou albech vydaných nÄ›meckým labelem Retina Scan se zvukových experimentů Gintase Kraptavičiuse tentokrát ujímá malé portugalské vydavatelství Crónica. (Za zmínku stojí i fakt, že jedna deska tohoto Litevce produkujícího mikrosonické výlety za obzor vyÅ¡la dokonce u slovenského labelu Black Orchid.) Gintas K sice první kotouč svého dvojalba nazval Lengvai (což v pÅ™ekladu znamená “lehko, snadno”), z čehož by jeden odtuÅ¡il, že se po roztočení disku v pÅ™ehrávači dočká příjemného a odpočinkového “easy listeningu”, ale ono je to s pÄ›ti tracky, které dávají dohromady více jak hodinovou stopáž, pÅ™esnÄ› naopak. Vysokofrekvenční minimalismus, jenž Gintas K jen velmi zlehka (že by právÄ› tady byl skrytý význam onoho zatra-slovíčka Lengvai?) modifikuje a obohacuje dalšími prvky, není žádný balzám pro hlukem vÅ¡edních dní unavená sluchová ústrojí.

V jednu chvíli jsou zvuky použité na Lengvai až podezřele podobné těm, jež vyluzovala stará analogová rádia, když jste na nich manuálním otáčením ladícího knoflíku v pásmu AM, potažmo FM hledali rozhlasové stanice. Krátce nato zase křupání a neustále přerušované syčení přímo vybízí k černým myšlenkám o správném fungování vašich reproduktorů (všichni známe to nepříjemné lupnutí, které se ozve v momentu odpojení beden od proudu, aniž by se před tím regulérně vypnuly, hm?), načež se vzápětí ujišťujete, že ne, to vám nehvízdá k zbláznění v obou uších najednou, to jen Gintas Kraptavičius experimentuje s takřka nesnesitelným zvukem o kmitočtu 2 kHz.

PÅ™i obzvlášť hlasitém poslechu Lengvai bych se ani příliÅ¡ nedivil, kdyby u citlivÄ›jších osob doÅ¡lo k “únavÄ› materiálu”, jímž myslím v tomto případÄ› bubínky. (I když mÄ› nenapadá jediný důvod, proč by si nÄ›kdo chtÄ›l užívat zrovna tuhle obskurnost opravdu hodnÄ› nahlas.) Gintas K jde ve své vizi digitálního “pure soundu” skutečnÄ› až na zvukovou dÅ™eň, ale pořád je to jeÅ¡tÄ› slabý odvar toho, co na posluchače čeká na disku druhém, s podtitulem 60 x One Minute Audio Colours of 2kHz Sound.

Jestli u Lengvai váhám, nakolik mám onu pÄ›tici “skladeb” brát vážnÄ›, zda-li má smysl pokouÅ¡et se ji pochopit a najít její skryté krásy, pak u Å¡edesáti minutových tracků o frekvenci 2 kHz mám jasno. Zde není co chápat, brát vážnÄ›, nedej bože hledat nÄ›jakou skrytou krásu v tom sonickém experimentu šíleného doktora Gintase, který snad nemůže vydržet v kuse doposlouchat do konce ani opravdový hudební sadomasochista. OstatnÄ› proč taky, pokud je bÄ›hem prvních pÄ›ti bolestivých vteÅ™in prakticky každého tracku jasné, jak bude (když ne zcela, tak velmi podobnÄ›) po zbylých pÄ›tapadesát pokračovat… A nutno podotknout, že vyhlídky to vÄ›tÅ¡inou nejsou nikterak radostné či příjemné. Varovná nálepka “explicit content”, která by na druhém disku rozhodnÄ› plnila svou funkci, se mi zdá být jako naprosto nedostačující a navíc ne zcela pÅ™esnÄ› vystihující podstatu vÄ›ci. Možná pÅ™edpona ultra- by to spravila.

Jarda Petřík