Monty Adkins’s “Shadows and Reflections” reviewed by FullMoon

Kalifornská dvojice Freescha kdysi pojmenovala jednu ze svých desek Slower Than Church Music. K mixu downtempa a IDM ve stylu Boards of Canada ten název seděl jako ulitý, a kdyby už nebyl zabraný, skvěle by se hodil i k novince britského skladatele Montyho Adkinse. Ta má navíc chrámový rozměr zabudovaný přímo ve své DNA – původně šlo totiž o hudební doprovod k výstavě obrazů expresionistického krajináře Andyho Fullalovea v gotické katedrále v severoanglickém Bradfordu.
Doprovod možná není to správné slovo, ve skutečnosti se obrazy a hudba komplementárně doplňovaly a podstatnou součástí celého díla bylo i samotné prostředí katedrály. Fullalove je i autorem obalu kazety, která vyšla na portugalské značce Crónica. Adkinsova hudba je tu soustředěna do dvou přibližně dvacetiminutových skladeb, patrně upravených ze zdrojového materiálu tak, aby obstály i v novém kontextu.
Obě skladby odráží Adkinsovu zálibu v dlouhých kompozicích a zároveň vypovídají o jeho ekonomickém přístupu ke skládání. Táhlé syntezátorové plochy postupují kupředu v sotva patrných harmonických posunech, které mají odrážet pozvolné změny v charakteru světla dopadajícího do bradfordské katedrály přes barevné vitrážové okno. Vertikální vrstvení stop je zase inspirováno způsobem, jakým Fullalove pracuje s texturami malířských barev.
První track Sounds of the Shadow jde svým minimalismem na samou dřeň vnímání drobných nuancí hudby. Druhá skladba Sounds of the Sun je zvukově i kompozičně bohatší, přičemž hlavní roli tu hraje kontrast mezi syntezátorem připomínajícím kostelní varhany a zlověstným basovým tónem oscilátoru. Dojde tu i na náznak melodie, kterým se Adkins jinak spíše vyhýbá.
Shadows And Reflections představuje zajímavý příspěvek do kánonu současné syntezátorové hudby. Podobně jako nedávno Caterina Barbieri na desce Patterns of Consciousness, ukazuje i Monty Adkins, že omezení výrazových prostředků nemusí být na úkor bohatosti výsledného hudebního materiálu.