blog.Crónica

DvojCD Lengvai / 60 x One Minute Audio Colours of 2kHz Sound je takÅ™ka čistokrevný “hard listening”. Jinými slovy se pÅ™ipravte na to, že Kraptavičiusova sonická minimal vyÅ¡inutost na hranici ultrazvuku made in Lithuania dá vaÅ¡im uším pořádnÄ› zabrat.

Po dvou albech vydaných nÄ›meckým labelem Retina Scan se zvukových experimentů Gintase Kraptavičiuse tentokrát ujímá malé portugalské vydavatelství Crónica. (Za zmínku stojí i fakt, že jedna deska tohoto Litevce produkujícího mikrosonické výlety za obzor vyÅ¡la dokonce u slovenského labelu Black Orchid.) Gintas K sice první kotouč svého dvojalba nazval Lengvai (což v pÅ™ekladu znamená “lehko, snadno”), z čehož by jeden odtuÅ¡il, že se po roztočení disku v pÅ™ehrávači dočká příjemného a odpočinkového “easy listeningu”, ale ono je to s pÄ›ti tracky, které dávají dohromady více jak hodinovou stopáž, pÅ™esnÄ› naopak. Vysokofrekvenční minimalismus, jenž Gintas K jen velmi zlehka (že by právÄ› tady byl skrytý význam onoho zatra-slovíčka Lengvai?) modifikuje a obohacuje dalšími prvky, není žádný balzám pro hlukem vÅ¡edních dní unavená sluchová ústrojí.

V jednu chvíli jsou zvuky použité na Lengvai až podezřele podobné těm, jež vyluzovala stará analogová rádia, když jste na nich manuálním otáčením ladícího knoflíku v pásmu AM, potažmo FM hledali rozhlasové stanice. Krátce nato zase křupání a neustále přerušované syčení přímo vybízí k černým myšlenkám o správném fungování vašich reproduktorů (všichni známe to nepříjemné lupnutí, které se ozve v momentu odpojení beden od proudu, aniž by se před tím regulérně vypnuly, hm?), načež se vzápětí ujišťujete, že ne, to vám nehvízdá k zbláznění v obou uších najednou, to jen Gintas Kraptavičius experimentuje s takřka nesnesitelným zvukem o kmitočtu 2 kHz.

PÅ™i obzvlášť hlasitém poslechu Lengvai bych se ani příliÅ¡ nedivil, kdyby u citlivÄ›jších osob doÅ¡lo k “únavÄ› materiálu”, jímž myslím v tomto případÄ› bubínky. (I když mÄ› nenapadá jediný důvod, proč by si nÄ›kdo chtÄ›l užívat zrovna tuhle obskurnost opravdu hodnÄ› nahlas.) Gintas K jde ve své vizi digitálního “pure soundu” skutečnÄ› až na zvukovou dÅ™eň, ale pořád je to jeÅ¡tÄ› slabý odvar toho, co na posluchače čeká na disku druhém, s podtitulem 60 x One Minute Audio Colours of 2kHz Sound.

Jestli u Lengvai váhám, nakolik mám onu pÄ›tici “skladeb” brát vážnÄ›, zda-li má smysl pokouÅ¡et se ji pochopit a najít její skryté krásy, pak u Å¡edesáti minutových tracků o frekvenci 2 kHz mám jasno. Zde není co chápat, brát vážnÄ›, nedej bože hledat nÄ›jakou skrytou krásu v tom sonickém experimentu šíleného doktora Gintase, který snad nemůže vydržet v kuse doposlouchat do konce ani opravdový hudební sadomasochista. OstatnÄ› proč taky, pokud je bÄ›hem prvních pÄ›ti bolestivých vteÅ™in prakticky každého tracku jasné, jak bude (když ne zcela, tak velmi podobnÄ›) po zbylých pÄ›tapadesát pokračovat… A nutno podotknout, že vyhlídky to vÄ›tÅ¡inou nejsou nikterak radostné či příjemné. Varovná nálepka “explicit content”, která by na druhém disku rozhodnÄ› plnila svou funkci, se mi zdá být jako naprosto nedostačující a navíc ne zcela pÅ™esnÄ› vystihující podstatu vÄ›ci. Možná pÅ™edpona ultra- by to spravila.

Jarda Petřík

For this effort, a pure sound at the frequency of 2kHz forms a malleable network which is lubricated by steady rhythmic formulations. Accordingly, the concerns of these compositions, specifically those featured on the second disc, are technical, not musical. Cold, clinical and transfixing in its sparse, endless motion, these works slowly suss out infinitesimal combinations, seeking their optimal modulation and technical sophistication. Even when certain pieces seem but an unending stretch of tonal stasis, a gritty glow or subtly shifting set of tones will fizzle to the surface, reminding one that, like a gambler who tries to exhaust all of the permutations in a game of chance, Gintas K is trying to explore all of the possibilities of his program. With each study set at just over a minute ‘s length, Gintas K ventures through a spectrum which ranges from alienated high notes, frenetically vibrating shards of sound and malevolent streams of white noise which speak of chaotic disintegration. Despite the fact that certain moments are clotted by intense pressure, the mathematical precision of the movements means that they don’t cast a shadow on matters of a sublunary nature. Instead, this is a universe of calm indifference, unmarked by memory or a clear sense of time. The first album strikes a markedly different poise, though one which is nevertheless staid and aseptic. Individual compositions resurrect a post-techno formula, but in its overly strict adherence to the model, it endows them with a certain aping quality. This approach opens up a sort of ironical distance in the heart of the works, just enough for a bit of play and interaction to begin again. On “Koto,” the electricity from the brisk pointillism of the electronics introduce a certain physicality, but is then camouflaged by a monotone drone. Similarly, numerous other tracks direct the rarefied minutiae of the high frequency tones into a relation of structural tension against the relentless flux of the rhythmic movements. The sudden appearance and disappearance of gaps in these works thereby permits one to pass from a somnambular absence in the simple decoding of the tightly sealed segments, while the airier compositions call for reception and a certain pleasure in their subsequent interpretation. (MS)

Directamente da cena electrónica experimental da Lituânia para a editora portuguesa Crónica Electrónica, Gintas K. (K. de Krapatvicius) expõe os ambientes rarefeitos e o minimalismo da sua maquinaria. Gintas trabalha sobretudo com micro-sons em baixa frequência. Experimenta combinações dinâmicas e cromáticas e interessa-se pelo impacto das frequências sonoras no ouvinte, através dum acervo sonoro que desafia as concepções mais comuns e arreigadas no meio da arte sonora electrónica.

No duplo CD recém-editado pela Crónica, Gintas K. reuniu duas peças, a primeira (“Lengvai”) sob a forma de um conjunto de painéis oscilantes, com alguns vestígios rítmicos referenciáveis à parentela do techno minimal, assim dito por comodidade de expressão, resíduos glitch, vibrações e ruídos perfurantes que animam uma paisagem em que os acidentes são a excepção, dada a quase linearidade do fluxo em que a mesma se processa.

Mais plano ainda é o conteúdo do disco 2, sugestivamente intitulado “60 x one minute audio colors of 2 kHz sound”, em que a coloratura sonora desenvolvida na citada frequência altera a configuração do ciclo em cada ciclo de 60 segundos, a duração de cada “fotograma” de uma instalação sonora planante e sem ritmo evidente (um ouvido muito atento captará intervalos microscópicos entre sons), que se transmuda como se de um enorme e infindável loop se tratasse. Experiências bálticas (uma e outra) fortemente apelativas compõem um disco de que a Crónica de pode orgulhar de ter publicado.

Eduardo Chagas

I’m certainly not attracted by the large part of contemporary glitch-and-skip electronica, but this double CD by Gintas Kraptavicius is surely a good antidote against the “light-hearted laptop” syndrome that is affecting the world today. Will anyone ever prevent all these nondescript twiddlers from releasing neat-sounding “bell-and-whistle” tiny songs slightly disturbed by electrostatics to give them that oh-so-experimental aroma? Luckily, Gintas K is not one of these entities. “Lengvai” contains five pretty long pieces of “techno vs industrial” with perfectly clean, but also horribly dirty crunches to spare (a few sections sound like a cybernetic version of Muslimgauze’s late production); ear-tickling frequencies and harsh stabs of hissing noise alternate with nerve-massaging combinations of distorted/flanged waves. The title of the second disc is self-explanatory: starting from a single 2kHz tone we’re pierced, intrigued, distracted and often amused by the bleeping hypnosis and test-like pulse of this digital ultra-minimalism. Near-inaudibility deprivations and ice-cold headaches are all contained in a simple concept that work better than honey-dripping, third rate Fennesz-ism. With this stuff you could even punish, if so desired, your “thing-that-wouldn’t-leave” kind of undesired home guests.

Dalla Lituania via Crónica Electronica (Portogallo) arriva un doppio cd deflagrante nelle articolazioni soniche di raffinate sequenze sperimentali, astratte e minimal. Incursione nei territori post-techno operata da Gintas Kraptavicius, aka Gintas K, coerente e sistematica nelle strutture non immuni da influenze anche noise-industrial. In ‘Lengvai’, diviso a sua volta in altre cinque incisioni, le ricche scale armoniche c’inondano con le loro dinamiche in vibrazioni altamente fluttuanti e dall’attitudine sintetica. Inviluppi d’onde, effetti, click e ‘gliccerie’, oscillanti nell’elaborazione che confluisce talvolta in densi momenti ritmici. ’60 x One Minute Audio Colours·’ registrato appunto alla frequenza di 2kHz, insiste in maniera certo ancor maggiormente sperimentale in variazioni millimetriche che si susseguono incalzanti ma eteree. Microsuoni assoluti, sostanza acustica per estreme, radicali, esperienze auditive.

Aurelio Cianciotta

The latest output by the mysterious Gintas K can be divided in two parts. The first CD offers digital post-techno, as if Raster-Noton meets Esplendor Geometrico or Sonar. Deep hypnotizing betas go along with high-pitched peeps and rhythmic noise fragments. But always keeping a mathematical abstractness and systematic, precise built-up. The second CD features 600 tracks, each one minute long. All sonic material is created from pure sound at the frequency of 2kHz. It’s like a test CD for your speakers, in this case more for your brain, because those sinus waves are rather abstract. Nevertheless getting more complicated later one. Interesting, but very conceptual.

Vom gleichen Label, aber von einem ganz anderen Kaliber ist die Doppel-CD “Lengvai/ 60 x One Minute Audio Colors Of 2kHz Sound” (cronicaelectronica.org/A-Musik) von GINTAS K. “Lengvai” bedeutet soviel wie “einfach, leicht oder unbeschwert” und es hört sich auch so an, obwohl unheimlich viel Arbeit und Innovation in diesen Sounds steckt. Wie ein besessener Schatzsucher frisst sich GINTAS K durch die aktuellen elektronischen Spielarten und nagt sie bis auf das minimalste, noch überlebensfähige Rhythmusskelett ab. Konsequent selektiert und reduziert, werden aus ein, zwei reinen Tönen Rhythmen und ans extremen Dynamiksprüngen Basslinien, die dann in ihrem ausgewogenen, filigranen und perfekt aufeinander abgestimmten Zusammenspiel einen meditativen und unglaublich hypnotischen Sog erzeugen. Noch einen Schritt weiter in Richtung radikaler Reduzierung geht GINTAS K dann auf der zweiten CD. Alle Klänge wurden auf der Basis eines 2kHz-Tones produziert und die Klangfarbe, Modulation und so weiter werden konsequent jede Minute ausgewechselt. Für Menschen mit Tinnitus sicher nur schwer zu ertragen, wird eine weitere, höhere Stufe der Meditation erreicht. Ein kompletter Klangkosmos wird durch Suggestion individuell im Gehirn des Hörers erzeugt, sofern er bereit ist, sich auf einen solchen Trip einzulassen.

Avec Gintas K nous sommes à la croisée des chemins, entre expérimentation sonore et technologique. La notion de “musique” étant finalement rendue aussi abstraite que les sons générés avec son ordi : bleeps, clicks & cuts, interférences, bruits blancs, glitch, infra-bass, effet de masse, etc. Une véritable autopsie de la musique électronique. Et pourtant, avec ces matériaux disparates et pas forcément agréables à l’oreille, il parvient à élaborer des rythmiques elekto-groovy, rugueuses et synthétiques. Entre Roger Rotor, pour le côté mécanique et techno-indus, et Ryoji Ikea pour son approche clinique et “microscopique”. Cette démarche étant “palpable” sur le deuxième CD, 60 x One Minute Audio Colors Of 2kHz Sound, qui propose à nos oreille déjà bien fatiguée pas moins de 60 courtes séquences (une minute) en forme de variations sur des hautes fréquences (2KHz, à la limite de l’audible), des bruissements numériques et autres pulsations ultra-toniques…

Laurent Diouf

Musik, die mir nicht als Lebensmittel taugt, als Stimulans von Freude, als Aha- effekt, als Pharmakon gegen sinnliche Verhornung oder soziale Verfettung, die ist mir weitgehend gleichgültig. Und wenn sie mir dumm kommt, dann stört sie mich. Diese Gefahr besteht bei Living-Room-Electronica selten. [Von Tanzmusik reden wir hier grundsätzlich nicht, nicht aus Snobismus, sondern weil sie per definitionem nicht bequatscht, sondern getanzt werden will.] Ob mangels Ehrgeiz ihrerseits oder mangels Sensibilität meinerseits, sei dahin gestellt. Was soll mich auch daran stören, wenn mir jemand die Schädelinnenseite mal neu mustert oder meine Wohnzimmerwände mal wieder anders tapeziert?

Ersteres fällt bei mir in die Kategorie ‚aisthetisch‘, ‚psychedelisch‘ oder einfach ‚dekorativ‘, letzteres – mit gleitenden Ãœbergängen und Vexiereffekten – unter ‚ambient‘, ‚illbient‘ oder ‚sombient‘. Ersteres suggeriert: Sein ist Design und eine Frage der Brille, Letzteres: Du bist nicht allein und Dein Leben ist mal mies mal heiter usw. Der lithauische Sinuswellenreiter und Konzeptkünstler GINTAS Krapatvicius ist, wie wahrscheinlich 80 % aller Elektroniker, Minimalist, ein Designer von repetitiv rotierenden Pulsmustern, von mehrspurigen Stakkati, die an den Säumen noisig ausfransen. Sein Sortiment bei Lengvai / 60 x One Minute Audio Colors of 2kHz Sound (Crónica 024, 2 x CD) reicht von spaceig abgeflachten Dröhnwellen zu harschen Electronic-Body-Stomps, von furzelnden Granulationen zu munter gesteppten Tausendfüßler-Plops, beschleunigtem Leerlauf oder monoton loopenden Pfeiftönen. Im mit 27 Minuten epischen ‚Early Set‘ fließen all diese Stilmerkmale noch einmal organisch ineinander und gipfeln in einem pathetischen Vocalsample. Das exakt 1-stündige Spektrum von 2kHz-Tönen zeigt anschließend den Konzeptkünstler Gintas K, der mit 60 je 60-sekundigen stechenden oder alarmierend pulsierenden Haltetönen die vibrierende Farbpalette der genannten Frequenz ins Hirn injeziert. Und da nehm ich dann doch mein ‚Stört mich selten‘ kleinlaut zurück.

De sa Lituanie natale, Gintas K adresse au reste du monde sa vision d’une musique électronique expérimentale, qui oscille entre une efficacité narquoise et un parti pris plus difficile à entendre. Meilleur exemple en date, le double album produit cette année par Cronica Electronica.

D’un côté, Lengvai, manifeste post-techno léger à force de minimalisme revendiqué. Avec peu, Gintas K construit de mini structures rythmiques faites pour accueillir les inserts de toutes natures : bourdon, larsens, souffles et craquements. Quelque soit les matériaux utilisés, le musicien adopte une posture ludique qui surprend souvent l’auditeur, l’amuse parfois, pour le convaincre enfin de l’évidente originalité de ses dynamiques malléables.

De l’autre côté, 60 X One Minute Audio Colours of 2 KHz Sound, sur lequel 60 échantillons d’une minute respectent la fréquence annoncée. Se contentant d’abord d’un larsen au ton changeant au gré des plages, l’homme lui destine ensuite quelques effets : oscillations, découpes, adduction de crachins ou d’inserts acoustiques divers. L’aigu, malgré les obstacles, court toujours, faisant naître rapidement pour divulguer ensuite crescendo une lassitude insurmontable.

Reconnaître qu’ici le divertissement, réussi, aura eu raison de la recherche, vaine et sourcilleuse. Pour apprécier comme il se doit les rythmes fabriqués à partir de presque rien de Lengvai, plutôt que de chercher, sinon un sens, du moins une qualité, aux 60 minutes suivantes.

Grisli