blog.Crónica

Hidden Name (Crónica 027), eine Zusammenarbeit von STEPHAN MATHIEU & JANEK SCHAEFER, entstand in Manor Farmhouse, Child Okeford, dem südenglischen Domizil von Sir John Tavener, Englands Echo auf die spirituellen Musiken von Strawinsky, Messiaen und Pärt. Die Erklärung dafür liefert der Mädchenname von Taveners Ehefrau Maryanna – Schaefer. Janek Schaefer, Jahrgang 1970, hat sich seit Mitte der 90er zunehmend profiliert als Fieldrecorder und Turntablist mit einer Reihe von Releases auf (K-RAA-K)3, FatCat, Audiosphere, SIRR.ecords und dem eigenen AudiOh!-Label und nicht zuletzt durch seine Kollaborationen mit Robert Hampson (Comae, 2001) und Philip Jeck (Songs For Europe, 2004). Mathieu, 1967 in Saarbrücken geboren, spielte Ende der 90er Drums & Electricity mit Stol (w/ Olaf Rupp), bevor er sich auf die Electronic konzentrierte und beginnend mit Wurmloch Variationen (2000) und weiteren Veröffentlichungen bei Ritornell, Brombron & Korm Plastics, Lucky Kitchen, Fällt, Mutek, BiP HOp, Häpna oder ebenfalls SiRR.ecords sich als Landschaften- und Atmosphärendigitalisierer profilierte. Der dröhnminimalistische Zusammenschluss mit Schaefer ist getränkt mit der Ferienstimmung im idyllischen Child Okeford und nutzt auch Taveners Sammlung von LPs und Instrumenten, klassischen wie exotischen (Sitar, Singing Bowls, Bells), um die Erfahrungen und Stimmungen dieser Woche einzuschmelzen. Auf Taveners Spuren entklingt ein ‘Quartet for Flute, Piano and Cello’, eine ‘Fugue’, das verregnete ‘Belle Etoile’. Die weißen Schwingen des Sounds tragen einen ans andere Ende der Welt (‘Maori Love Songs’), ab in den ‘Cosmos’, zu ‘The Planets’, auch wenn dazu nur ein Tonarm durch LP-Rillen furcht. So scheint sogar Sir Taveners Faszination durch Blake und Russisch-Orthodoxe Mystik mitzuschwingen in Hidden Name (Laurent Mettraux hat 2002 sein mystisches Oratorium ebenfalls Le Nom Caché genannt), wenn Mathieu & Schaefer uns niederknien lassen vor dem Throne of Drones – jeder Ton ein Nachhall des Urklangs Om/Aum. Bevor dieser feinstoffliche Wurmbefall mich innerlich verflüssigt, schnell eine Radikalkur – Stols 1996er Debut-3″ Semi Prima Vista z.B., mit Olaf Rupp & Rudi Mahall!

S’ils ont partagé de nombreuses fois la scène, ce n’est que l’an dernier que l’Anglais Janek Schaefer et l’Allemand Stefan Mathieu ont décidé de mener à bien un projet commun. Un délai qui semble long au vu de l’évidence immédiate d’une telle collaboration qui mettrait en valeur le goût du détail et de l’infime de chacun. Enregistré “en résidence” dans la demeure rurale d’un compositeur classique dans le sud de l’Angleterre, Hidden Name prend sa source dans la vaste collection d’instruments aussi bien classiques que plus étranges, présents sur place, dans une caisse de vinyles trouvée au grenier et aussi dans de nombreux enregistrements d’ambiances captées un peu partout dans la maison et ses alentours. Le résultat, oscillant entre (dé)composition électronique de partitions existantes, chant’s d’oiseaux, crépitement de flammes et même de rares passages réellement “musicaux”, donne à entendre l’érosion du temps qui passe, les rapports, pas toujours si conflictuels entre la musique enregistrée et l’environnement sonore quotidien, mais également la création, en direct, d’un univers partagé où chacun, au-delà de ses spécificités (jeu sur la vitesse et la lenteur pour Schaefer, soustraction pour Mathieu), apporte sa part à un édifice qui ne révèle certes pas son nom caché, mais en évoque beaucoup d’autres.

Jean-François Micard

Häufiger noch, als in purer Form auf einen Tonträger montiert zu werden, dienen Field Recordings als vermittelndes Element zwischen abstraktem Sounddesign und organischer Wärme. So bei STEPHAN MATTHIEU & JANEK SCHAEFR, die auf “Hidden Name” (Crónica/A-Musik) die entspannende Umgebung des englischen Herrenhauses, in dem diese Musik entstand, in die Stücke einbezogen haben.

Hidden Name, a collaboration with the percussionist, composer and graphic designer Stephan Mathieu, was conceived in even more surprising surroundings than In the Last Hour. It’s the product of a midsummer week that Schaefer and Mathieu spent at composer’s John Tavener’s home in a small village in rural Dorset. During their time there, the two younger composers made free with Tavener’s collection of classical and exotic music instruments, delved into a box of vinyl that they found in his attic, and made a series of environmental recordings in and around the house. Armed with this treasure trove of raw material, they headed to the York Music Research Centre, where a process of editing, combining and arranging produced the finished record.

Hidden Name shares with In The Last Hour a playing time of exactly one hour, but it divides that span into 11 (for the most part) much shorted individual pieces. Some are very brief – “Cosmos”, for example, could be an excerpt from a Chris Watson field recording, consisting as it does of a couple of minutes of unadorned birdsong (wood pigeons, jackdaws) with the occasional sound of footsteps brushing through grass. It’s an astringent contrast to the gaseous ambience of the title track which immediately precedes it.

Some pieces combine environmental and studio-processed material, like the radiant opener “White Wings / Child Okeford”, where shimmering drones are suddenly supplanted by the evocative appearance of church bells; others wryly acknowledge Tavener’s profession by making a gentle joke about formal compositional models. “Quartet for Flute, Piano and Cello”, for example, strays far from the conventional structure that its title suggests — in fact, it’s perhaps the most radically manipulated piece on the record, a swirling confection of backmasked chimes, distorted harps seemingly recovered from some ancient wax cylinder, and buzzingly insistent, almost abrasive guitar drones. The final piece on the disc is another nod to the English musical tradition; entitled “The Planets”, it takes over where the Holst piece left off, with the haunting, evanescent choir of “Neptune” transfigured into a slow, starlit spangle, which hovers majestically for a full 20 minutes.

Schaefer suggests that In The Last Hour is his favourite among all the discs that he has released, but Hidden Name can’t be far behind in his affections. Both projects manage to achieve that most magical of effects: conjuring from close compositional attention, meticulous placement and ruthless editing the glorious illusion of rapturous, serendipitous drift.

V mlhách jižní Anglie nahrané album Hidden Name je dokonalým zvukovým obrazem tamější krajiny. Abstraktní ambient, jaký na společném debutu Stephan Mathieu a Janek Schaefer představují, je zrovna tak neostrý, mírumilovný a uklidňující jako prostředí, ve kterém vznikal.

Jižní Anglie, Child Okeford. Místo, kde by musel pÅ™ejít na flegmatickou víru i zavilý ultra-hyper-cholerik. Koneckonců stačí si prohlédnout fotografie z bookletu (i ty jsou mimochodem dílem dvojice Stephan & Janek), které zobrazují okolí Manor Farmhouse – sídla skladatelů klasické hudby, a napjaté svaly se vám rázem uvolní, tep zpomalí a dech zklidní. Natož v takovém prostÅ™edí reálnÄ› být a vstÅ™ebávat ho vÅ¡emi smysly. To by až mÄ›l človÄ›k strach, že docela splyne s idylickou scenérií, že jeho duÅ¡e opustí fyzickou schránku, zanechá ji napospas každodennímu uspÄ›chanému žití a rozprostÅ™e se do mlhou zakrytých údolí.

Jižní Anglie, Child Okeford. Místo, kde Stephan Mathieu a Janek Schaefer v jednom týdnu uprostÅ™ed léta 2005 nahráli “vÅ¡e potÅ™ebné”, z čehož posléze, bÄ›hem dalšího týdne, tentokrát stráveném uprostÅ™ed zimy v britském York Music Research Center, zkomponovali společné debutové album. Akustickými podklady jim byly v podkroví usedlosti nalezené letité nahrávky, klasické i ménÄ› obvyklé nástroje (klavír, klarinet, flétna, sitár, mísy) a pÅ™edevším samotná fauna a flóra bezprostÅ™edního okolí Manor Farmhouse. Na Hidden Name mimo jiné bijí obecní zvony z nedaleké vsi, praskají staré desky zvolna se otáčející na gramofonu, který by byl ozdobou každého antikvariátu, zpívají ptáci (rozeznal jsem bažanty, hrdličky, vrány, kohouty…) a samozÅ™ejmÄ› nesmí chybÄ›t ani poctivý anglický déšť, což jsou pouze namátkou vybrané zvuky z nespočtu dalších, občas těžko identifikovatelných “site recordings”.

Některé skladby mohou připomenout tvorbu Biosphere (Aisle a především Quartet for Flute, Piano and Cello), či třeba Roberta Riche (Fugue), ale žádná z nich rozhodně nepůsobí dojmem bezmyšlenkovitého kopírování. Jeden zádrhel by tu však přeci jenom byl. Ambientních nahrávek s field recordings, táhlými melodickými plochami a akustickými nástroji je takové nepřeberné množství, že jsem se při poslechu Hidden Name chvílemi nemohl zbavit vtíravé otázky, proč si mezi mnoha jinými deskami vybrat zrovna společný debut německo-britské dvojice Janek & Schaefer?

Odpověď přitom byla, během listování bookletem s fotografiemi vesnické krajiny anglického jihu pořízenými za letních rán, kdy se ještě nestihly rozpustit mlžné opary, nasnadě. Přes všechna ta ambientní klišé a mnohokrát použité chill-out prvky má tohle album své nepopiratelné kvality, nechybí mu i originální motivy a především je Hidden Name ideálním audio doprovodem k (třeba i jen pomyslnému) bloumání jihoanglickým venkovem. Možná nic víc, ale každopádně nic míň.

70%

Jarda Petřík