Pedro Tudela exhibits “Sus-penso-em-pac” at Empty Cube in Lisbon


The work that Pedro Tudela will present at EMPTY CUBE in 12 May was especially conceived and developed in two separate occasions for the unique and unrepeatable event of its presentation. Over the last decade, this author’s work has branched out into areas of artistic creation that are akin to the publishing activity, be it in his work as a musician or as phonographic publisher, sculptor and performer, in the sense that his sound installations activate the performativity of the space in which he works: his action becomes the context in which the work takes place.

“Sus-penso-em-pac” is a piece that began while preparing the physical space of EMPTY CUBE for hosting a work by another artist. This allowed Tudela to combine the taxonomy of the exhibition space with its links to the artistic practice, while recontextualising the whole memory of the work demanded by this exhibitive and curatorial project to present that memory as a compacted correlate, a retrospective glance that is a recurring and updated factor in each moment of this project.

Created in 2007, EMPTY CUBE is an independent non-commercial project. It has as its objective the presentation of visual arts projects that respond to a specifically closed, empty and reduced space over the course of an evening.
The spatio-temporal dimension of this project is crucial in that it not only conditions the artist’s production, but the articulation between the work of art, its presence in space and its relationship to the viewer, who sees the work during the course of a one-time only, evening presentation of four to five hours. EMPTY CUBE may eventually be held in other sites or locations deemed of interest to its continuity.

Following our nomadic profession, as of March 2009, Empty Cube will be located within Appleton Square contemporary art gallery – Rua Acácio Paiva, 27 R/c, 1700-004, Lisbon, Portugal.

“Acute Inbetweens” reviewed by De:Bug

Acute Inbetweens
Die Zusammenarbeit der beiden Klangkünstler English und Vitiello bewegt sich irgendwo zwischen bearbeiteten Fieldrecordings und elektronisch erzeugten Klängen. Ihre Musik ist sehr harmonisch, entspannt und ruhig, trotzdem wäre es schade, sie einfach nur nebenbei zu hören. Atmosphärisch, ambient und eingängig sind die Klänge, trotzdem wird “Acute Inbetweens” nicht langweilig oder belanglos, funktioniert auch beim konzentrierten Zuhören gut und bleibt über die komplette CD-Länge spannend. asb

Futurónica #35


Episode 35 of Futurónica, a broadcast in Rádio Zero (every two weeks, on Friday nights, repeating on Tuesdays at 01h) airs tomorrow, May 6th at 21h (GMT).

The playlist for Futurónica #35 is:

  • John Cage, Radio Music (1956, Nova Musicha N. 1, Cramps)
  • S.E.T.I., N=N (1997, Antiphony, Ash International)
  • Robert Hampson, Electron Transport Chain (1995, Mesmer Variations, Ash International)
  • Stephan Mathieu, Prolog im Himmel (2008, Radioland, Die Schachtel)
  • Alva Noto, Haliod Xerrox Copy 2 (Airfrance) (2007, Xerrox Vol. 1, Raster Noton)
  • People Like Us, The Gimp / Sometimes (1999, Hate People Like Us)
  • Mika Vainio, 4 x Radio (2009, Time Examined, Raster Noton)

You can hear Rádio Zero’s broadcasts at radiozero.pt/ouvir.

“Homem Fantasma” reviewed by De:Bug

Homem Fantasma
Als nächsten freien Download bietet das portugiesische Label Crónica neue Aufnahmen von Miguel Carvalhais und Pedro Tudela, ebenfalls aus Portugal. Das Duo arbeitet mit Fieldrecordings und deren Bearbeitung an so etwas wie künstlich erschaffenen Feldaufnahmen. “Homem Fantasma” erzählt drei jeweils länger als halbstündige Geschichten. In Teil 1 erklingen Geräusche von mysteriösen Maschinen und Geräten, die immer mehr von einem gewissen geschäftigen Treiben und Handwerken begleitet werden. Teil 2 scheint sich in einer großen Halle abzuspielen, in der wiederum Maschinen laufen und die Protagonisten mit Bohrmaschinen und anderen technischen Werkzeugen arbeiten. Teil 3 klingt, als würde er sich innerhalb dieser Maschinen abspielen. Ein anderer Hörer erfindet aber vielleicht völlig andere Geschichten zu diesen Collagen. Auf jeden Fall hoch spannend. asb

“strings.lines” reviewed by Uni

strings.lines
Už od prvních ab Nicolase Berniera bylo jasné, že se v zemi požehnané elektroakustiché improvizaci zjevila nová hvězda velké svítivosti. Tuto pozici navíc potvrzuje i vydáním posledních dvou alb, která vy šla jen v rozmezí několika týdnu. Za oběma jsou poměrně jasné vize, každé posazené do jiného kouta. Obě desky pak pomáhají dot voñt jiní muzikanti — spolupracovníci. Začneme s albem Strings.Lines, jehož prazáklademje, i když to není z nahrávky jasně slyšet, Nicolasova sběratelská vášeň — ladičky — rozmanité kusy železa, z nichž některé vydávají zvuky na konci slyšitelného spektra. Transformací změnily celý projekt směrem ke klasické moderně. Pierre-Yves Mertel s violou de gamba a Chris Bartos s houslemi jsou totiž protiváhou jednoho ze symbolu evropské hudební tradice, kterou ladička automaticky symbolizuje. Výsledek je nakonec minimalistický opus o pěti částech, z nichž každá se odchyluje mírně jiným směrem. Úvod dýchá klasičtějším glassovskýrn minimalismem, následován okamžiky připomínajícími elektronického puristu Ryoji Ikedu nebo naopak tradicionalistu Arvo Pärta. Co je ale nejdüležitější, je přesvědčivost celkového konceptu, který dodržel primárni zadání a navíc přinesl muziku, která koncept povýšila na silný zážitek i pro toho, kdo nemá o teoretických základech čtynceti minutové novinky ani páru.